Jalový, činný, zdánlivý a deformační výkon aneb Pythagorova věta v praxi

Začal rok 2009, zahájili jsme úspěšně české předsednictví Evropské Unie v podmínkách ekonomické krize a teď ještě není zemní plyn. Na univerzitách se odevzdávají se semestrální práce a horečně se bojuje o zápočty a zkoušky. Urychleně se dohánějí práce na odborných projektech a vykazuje se, vykazuje se a vykazuje se.

Je to období všeobecného hemžení stavu úřednického, studentského i kantorského, kdy všelijaké papíry a formuláře, dokumenty svázané i vazbou nesvázané jsou požadovány téměř okamžitě, někdy i s tím, že není možné doplnit spolehlivé a relevantní informace a jde jen o to, něco „tam dát“, aby to bylo vyplněno a administrativní drak byl uspokojen. Inu není nad vyplněný formulář, „podkladové“ materiály, nějak odevzdanou semestrální práci, zkušební arch atd. !

Kdysi dávno hluboko v minulem století jsem se dozvěděl, že existuje zdánlivý, jalový a činný výkon. Činný výkon je ten, který opravdu něco „vyrobí“, ten jalový je prostě jen jalový, nic nepřinášející.

Zdánlivý výkon se počítá jako odmocnina kvadrátů činného a jalového výkonu. Že by analogie a praktické uplatnění známé Pythagorovy věty
[zdánlivý výkon]² = [činný výkon]² + [jalový výkon]² ,
a to nejen v akademické praxi ?

Protože hodnocení lidí, práce a výsledků bývá občas povrchní a podle jednoduchých pseudokritérií, je hodnocením podle zdání, a tedy jde o hodnocení podle zdánlivého výkonu, pokud možno založeném jen na sčítání nějakých čáreček - konečně pokud to hodnotí úředník, ani jinak nemůže, že !

Protože každý, ať už sportovec, politik, úředník, student či „akademik“, chce vypadat lépe a jako schopnější, podřizuje své aktivity kritériu, podle kterého je hodnocen. Ve světle hodnocení podle zdánlivého výkonu je nejjednodušší a i velmi pragmatické své aktivity maximalizovat vzhledem ke zdánlivému výkonu.

Pozornému čtenáři jistě neujde, že podle Pythagorovy věty lze zvýšení zdánlivého výkonu jednoduše realizovat zvýšením výkonu jalového, např. pouhým předstíráním práce, a to i při snížení výkonu činného. Inu, matematicko-fyzikální vztahy nám poskytují zajímavé možnosti praktického použití !

V poslední době se zdá, že ten jalový výkon je stále větší, činný výkon stále menší a menší. Možná, že jde o velmi „perspektivní“ trend, neboť čím menší činný výkon, tím je dokonce menší spotřeba energie. Jde tak o velmi hezkou ukázku možného „optimalizačního“ procesu a snižování energetické náročnosti. Na konci bude nulový činný výkon a obrovský výkon jalový a tedy i zdánlivý, podle kterého je prováděno „hodnocení“. Takže všichni budeme špičkoví a vlastně celospolečensky prokážeme reálnou existenci jakéhosi menšího či většího „čehosi“, co se nazývá perpetuum mobile.

Budeme tedy všichni stále lépe a lépe hodnoceni, se stále větším a větším zdánlivým výkonem, a to i při téměř nulové energetické spotřebě! Vždyť na konci se vlastně žádná práce nemusí vykonávat a žádná energie vynakládat. Toť vytoužený stav mnoha lidí v této společnosti !

Před několika dny jsem měl na pracovišti kolegu z jiné instituce a řekl mi bonmot, který mi přišel docela trefný na současnou situaci a to:

"Dělník stále běhá po stavbě dokola s prázdným kolečkem. Kolemjdoucí občan jej vidí, kroutí hlavou a nerozumí tomuto konání. Následně se jej otáže:
Člověče, co to děláte, vždyť stále jezdíte dokola s prázdným kolečkem?

Dělník mu razantně v horečném spěchu odpoví:

Neotravujte, nemám čas. Máme tak tvrdé pracovní normy, že není ani čas kolečko naložit !  "

Nedávno jsem se dozvědel, že v elektrotechnice byl ještě zaveden „deformační“ výkon, pro případ neharmonických fyzikálních veličin. Takže poučku výše uvedenou můžeme reformulovat na pravidlo:
[zdánlivý výkon]² = [činný výkon]² + [jalový výkon]² + [deformační výkon]² .

Je tedy zřejmé, že pokud vneseme více disharmonie do našeho okolí, tím zvýšíme deformační výkon a tedy i celkový zdánlivý výkon, podle kterého jsme vlastně posuzováni !

Tak se dívám okolo a ptám se, zda v současném dění v oblasti ekonomické, politické, vzdělávání atd. neprobíhá opravdu hodnocení jen podle zdánlivého výkonu a pak i miliardy z prohraných arbitráží nejsou jen přirozeným výsledkem hodnocení našich politiků, vedoucích pracovníků atd.

Závěr pro kariéristu:

„Zvyšuj jalový výkon, způsobuj disharmonii ve svém okolí a tvoje zářivá kariéra je jistá“.

Trochu mne jímá hrůza ze závěrů, které jsem nastínil, neboť určité podobnosti se asi najdou i ve vašem okolí, že?

Prof.Václav Skala

FAV/KIV